Home

František Šafránek - hořický krejčí, kronikář a vlastenec

František Šafránek se narodil 26. září 1831 v domku čp. 257 v Podzámecké, dnešní Přemyslově ulici v početné rodině domáckého tkalce Františka Šafránka. Chlapec získal základní vzdělání v hořické dvoutřídní škole a poté se vyučil krejčovskému řemeslu. Jak bylo tehdy zvykem, vydal se pak na vandr, při němž prošel Moravu, rakouské země a část Německa. Po návratu do Hořic požádal v roce 1857 o přijetí do cechu krejčovského a začal provozovat řemeslo. Zpočátku se mu dařilo velmi dobře, takže si mohl držet tovaryše. V roce 1868 si koupil domek čp. 279 ve Farské, dnešní Komenského ulici, a dokonce se vypravil do Vídně pro tehdejší novinku - šicí stroj. Pak se ale poměry zhoršily. Byla drahota a lidé nechtěli platit. K tomu ke všemu v roce 1878 Šafránkovi onemocněla žena vážnou psychickou chorobou a vyžadovala neustálou péči. A přece tato lidská tragédie přinesla i něco pozitivního. Za dlouhých večerů, když musel Šafránek bdít u lůžka své nemocné ženy, při světle lampičky vznikaly, řádek po řádku, unikátní kronikářské záznamy dávných událostí. Zájem o historii svého rodu i rodného města v sobě Šafránek nosil již od mládí a toužil po sobě zanechat dílo, které by uchovalo paměť i pro generace jeho potomků. S prvními zápisy začal v roce 1867 a v kronice, již zamýšlel původně jako rodinnou, poctivě vypsal historii rodu a poté navázal popisem starých Hořic a svérázných osob i zvyklostí. Své záznamy psané krásnou jadrnou češtinou doplňoval půvabnými ilustracemi popisovaných jevů. Po vypsání starých věcí tak, jak je pamatoval sám anebo znal z vyprávění pamětníků, následuje pravidelný popis zajímavých událostí v Hořicích i v Čechách tak, jak je život přinášel.

František Šafránek byl horlivým vlastencem a členem řady hořických spolků i obecního zastupitelstva, zasloužil se o zřízení pokračovací školy pro učně a po dvě desetiletí vedl zdárně spolek krejčovský. Dcery Šafránka Se svou ženou Annou, rozenou Jirouskovou, vychoval tři dcery, z nichž dvě působily jako učitelky v Novém Bydžově. K nim se po smrti své ženy v roce 1894 odstěhoval na odpočinek a veškerý volný čas pak věnoval své milované kronice. Třetí dcera našla nový domov až v dalekém Holandsku a ještě v roce 1898 se otec vydal na dalekou cestu, aby ji navštívil. Při svém putování se jako správný vlastenec pochopitelně neopomněl poklonit památce velkého Učitele národů Jana Amose Komenského u jeho hrobu v Naardenu. František Šafránek si u dcer užíval zaslouženého odpočinku až do 1. dubna 1908, kdy podlehl vleklé žaludeční chorobě. K věčnému spánku byl uložen tak, jak si přál, v Hořicích na starém zádušním hřbitově. Jelikož Šafránkovy dcery zůstaly neprovdány a bez potomků, rozhodl se odkázat své celoživotní dílo čítající téměř 2 500 stran hořickému muzeu.

V jeho kronice patří mezi nejzajímavější nejen záznamy starých hořických zvyklostí, ale i popis válečných událostí v roce 1866 anebo táborů lidu, jichž se jako pravý vlastenec a hořický furiant osobně účastnil a nesl i důsledky v podobě žaláře. Díky své vynikající vizuální paměti mohl také v závěru života pořídit jedinečný soubor ilustrací, na nichž zachytil podobu hořických ulic, náměstí a dalších, v té době již neexistujících objektů. Jeho kronika je vysoce ceněna nejen historiky, ale i odborníky z etnologie a kresby jsou často reprodukovány. Šafránkova kronika patří dnes k nejvzácnějším sbírkovým předmětům hořického muzea a k nejcennějším pramenům k dějinám města.